Ve staré Edoraské krmčně seděla u stolu skupina lidí. Svoji prudkou a vášnivou debatou poutali zrak okolních a znuděných štamgastů. Na bližší pohled řemeslníci, prozrazovali to jejich svaly, mozolnaté ruce a také typický oděv. Když by se člověk dostal dost blízko, aby slyšel slova, zjistil by, že se hádají o řemeslech a obchodu jako takovém. V čele seděl Exyiel, majitel jedné dílny v Minas Tirith...
,,Uklidněte se drazí přátelé, můžeme vše vyřešit v klidu." snažil se uklidnit rozvášněné druhy.
,,Jaký klid?" běsnil trpaslík Goranix. ,,Ti guildovní řemeslníci nás oškubou jak kuřata" pokračoval dál svoji řeč.
,,Jistě to nějak vyřešíme, jen se ztiště prosím" pravil Herlot, další trpaslík z Ereboru.
,,Jak chceš být v klidu, když nás ti zloději z velkých guild připraví o všechen majetek? Už ted žiju pomalu jak otrok. Nemám žádné podobné zázemí ani podporu aby jsem jim mohl konkurovat." ozval se Arkion.
,,To je pravda, jejich výhoda je hlavně v pomoci ostatních řemeslníků a můžou o ochranu požádat bojovníky ze svých řad."
,,Ticho!" zvolal Pug. ,,Co nám brání založit vlastní cech? Sami vidíte, že samotni se neudržíme, ale společně třeba dokážeme naše dílny udržet, a získat čas na další rozvoj."
U stolu zavládlo na chvíli ticho...
,,Na tom něco je, stějne, pokud se nedáme dohromady, časem nás pohltí." ozvala se tichá Kaliandra.
,,Ale opravnění k vlastnímu cechu je drahé!" namítl Goranix.
,,Neříkej mi, že to dohromady nedáme? Nemusíme ani shánět dům pro cech, mám volnou samotu v lesích Lorienu, pro dřevorubce jako dělanou." pravil Exyiel.
,,Ano! To je nápad! Pokud se náš plán vydaří, guildám se už nepodaří z nás udělat otroky! zahulákal Arkion, jemuž nadšení přímo plálo z očí.
,,Dřít jako otroci budem ale muset, abychom uspěli, ale naše usílí se nám vrátí!" řekl Benoderus, který byl až doted zticha.
Rozmluva pokračovala ještě hodiny, ale cíl už byl dán...

A tak jak bylo domluveno, stalo se...